Předhodil babičku pavoukovi

Sledujete své děti, když spí? Co se tomu našemu chlapečkovi asi zdá, že se tak blaženě culí anebo sebou divoce mele?

U babičky Miličkové se spalo vždycky dobře. Nešlo přitom o žádné vyspávání. Její prostorná ložnice byla uzpůsobena k odpočinku zdravému a přiměřenému. (Pod baňatou peřinou bývalo večer chladno, ale zrána teploučko. K tomu nás – hladová vnoučata budila vůně melty a rohlíčků rozpékaných na litinovém plátu, zlehka potřených máslem.)

V její manželské posteli se mi zdávaly roztodivné sny: Raději bych na to zapomněl…

Jednoho letního dne se rozezvučel v domě neodbytný zvonek. Chvátal jsem ke dveřím v domnění, že za nimi bude přešlapovat paní Ráčková s koženou pošťáckou brašničkou. Kdo jiný to ostatně mohl být? Babička návštěv nemívala. Vzal jsem za kliku a kvapně otevřel. Na místě nebohé doručovatelky teď stál ohromný černý pavouk s rudýma očima. Vypadal lačně. To bude Kentauros, hlásící se o svá práva! Poučen panem Petiškou jsem si věděl rady: Je třeba netvorovi předhodit oběť, lidskou oběť. Já jí ale nebudu. Tu se chodbou rozléhaly, čím dál hlasitěji, krůčky důvěřivé babičky napadající na jednu nohu. Tiše jsem vyčkal ve verandě, kvapně stiskl kliku a vystrčil nic netušící ženu ven. Při dalším otevření už nebylo památky ani po dobré babičce ani po nohaté zrůdě. A pak jsem se konečně probudil. Vyskočil jsem z lůžka a běžel vstříc pavoukovi, v naději, že nevinnou osobu v poslední chvíli zachráním z jeho nelítostných chlupatých kusadel. Babička však nedotčena seděla pokojně v kuchyni, připravená k rannímu hodování.

Jenže se mi tím vůbec neulevilo. Mé svědomí bylo kousavé: Lež má krátké nohy. Očekával jsem, že tento zabijácký sen přečte maminka z mého čelo a křivého nosu. Bídný Kaine, nic není utajené, co by nevyšlo na povrch. Za vše dobré, co mi prokázala, jsem se jí odměnil nelidsky. Už jsem si pozvolna balil kufříček do polepšovny. Dříve či později to praskne. Co nevidět se objeví na přední stránce Rudého bezpráví, či jak se ta tiskovina jmenovala,  palcový titulek „Předhodil babičku černému pavoukovi“. Ony temné hitchcockovské variace a svou účast na vraždě babičky jsem nosil v srdci roky.

Dětský čas je vzácný: Během něj řešíme věci nevážné, abychom se připravili na skutečné životní výzvy. Děti bývají vskutku hezounké, když jsou ze svých nočních můrek v rozpacích. Kéž pochopí, že rmoutit se mají jen a pouze ze hříchů. A za dospělé ať mluví obětavé činy, nadlehčené krásou dětských snů.