Nemůže za to ta lesbička?

Jedna moje výborná kamarádka ze mě dokonce asi trochu udělala v rozhovoru pro jeden křesťanský web tu, co statečně odolává ‚výzvám dnešní doby‘ a řeší to přesvědčeným celibátem. Je mi to obyčejně lidsky líto, ale tak to není, tolik zásadová fakt nejsem. Jen se prostě hluboce zamilovávám do nedostupných lidí. Což je, bohužel, všechno – celý můj příběh.

(rozhovor s Hanou Svanovskou pro Deník N vedený Renátou Kalenskou, z 21. září 2021)

Rožnovské hodiny smutně bijú a naše kněžská kasta zvesela usedá na místní faře okolo dubového stolu, jako král Karel s Buškem z Vilhartic. Vedle hostitele důstojný pán zašovský, bečvanský, bystřický i moje zuberská maličkost. Inu, skvělá sestava.

Lahodné jídlo nás uvolňuje. Kdo by neměl rád plněné papriky s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem, obložené bratrským společenstvím? Bavíme se bez zábran, jako chlapi na pivě, jen trochu kultivovaněji. Po letech spolupráce se už docela známe.

„Věděli jste, bratři, že Rádio Proglas je soukromou stanicí?“ nadhodím námět k hovoru.

„Ano, kvůli vnitřním sporům odešlo odtamtud mnoho zkušených hlasatelů.“ doplní druhý.

„A nemůže za to ta lesbička?“ pronesla třetí sudička, čím menší, tím prozíravější. Neřeknu, z čí hlavně tato popravčí kulka vyšla. Prásk!

Lesby totiž představují jen ohrožení křesťanského řádu.

Lesby mají na svědomí rozvrat významných církevních počinů, což už dávno pochopili soudruzi z Ruska, a zavčasu spustili svatou válku, promiňte, zvláštní vojenskou operaci, která rejdům těchto mocných ženštin rázně zamezí.

Lesby nejsou odborně nijak vyspělé, a tak se pokoušejí zviditelnit pletichařením.

„Myslím, že ne, bratře.“ špitnul jsem, „Uvedená hlasatelka měla na starost novinky z kulturního světa. Představovala posluchačům hodnotné knihy a mělo to náležitou úroveň.“

Kdybych býval ještě odvážnější, tak prohlásím: „A ta lesbička se jmenuje Hana Svanovská.“

Až do rozhovoru pro Deník N. o svých osobních záležitostech, ani menšinové citové náklonnosti veřejně nepromluvila. Prostě jen doporučovala malým i velkým tituly, které je mohou obohatit. V našem církevním prostředí, kde se volá po nenáročných duchovních jednohubkách, po banálních svědectvích a přednáškách nekompetentních řečníků, nám prokazuje Hana Svanovská více než znamenitou službu.

Svým odhalením vyvolala pozdvižení v jistých kruzích. Cože? Naše Hanka? To nemůže být pravda! Mně osobně by podobné soudy velice ublížily. Slečna Svanovská má naštěstí výhodu, soudě podle jejího nedávného vystoupení v dominikánském konventu v Praze: Je věčnou optimistkou.

Proč ale musejí lidé jako ona strpět každý výstup od jedinců, kteří se více vyznají v Modré knize don Gobbiho než klasicích světového písemnictví?

Lesbičky u takových mudrců nemají ani jméno. Jsou to pouhé sexuální esence! Jsou to jen toužebně větřící divoké pouštní oslice. „Kdo ji udrží v čas říje?“ (srov. Jer 2,24)

Aniž by kolegovi mohla ublížit, stala se předmětem jeho podezření. Nechutnají ty plněné papriky trochu trpce?

Víš – zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas –
my, myslím, už se vpili! (Jan Neruda, Romance o Karlu IV.)

Je škoda, že Hana Svanovská odešla z Proglasu.