Měsíc 5. října 2022

Smutné jsou světy, nad nimiž přestal zářit Měsíc.

Velké Karlovice, Hutisko, Vigantice a konečně Rožnov, půvabný Rožnov. Rád jezdívám touto cestou hlavně v noci. Vždy se těším na ten malý zámeček stojící při odbočce do Vidče, před mostem nad Bečvou.
Villa Rosenau je rozkošná. Je to vzpomínka na lázeňskou minulost Rožnova. Kousíček vkusného přepychu. Jednou jsem byl uvnitř v jídelně a radoval se ze sňatku Juliena a Petry. Jako předkrm podávali foie gras v podobě pečené pěny. Lahůdka nikoli rozmařilá. Vždyť jde o svatbu! I kdyby ti dva měli jednou louskat suchou skývu, dnes je jejich velký den. Je třeba, aby si nastřádali chuť i do těch nechutných dní bez Slunce a ještě více chuti do nocí bez Měsíce.

V noci bývá prosklená chodba v prvním poschodí ozářena velikým svítidlem ve tvaru koláče, který připomíná lunu v úplňku. Svítí setrvale, svítí nazdařbůh. Ten líbezný, spanilý kotouč na obloze! Romantický nápad a vtipná libůstka pro ty, kdo projíždějí okolo. Novomanželé mohou usínat při matném, olověném svitu jejich soukromého Měsíce. Je to mnohem hezčí než ta přesvícená Eiffelova věž. Není to snobské, ale velice elegantní. Neříká se novomanželské dovolené lune de miel?

Při mé poslední cestě se Měsíc skryl. Ustrnul jsem, jako by někdo klatbu vyslovil. Co to asi znamená? Ptám se rozechvěle. Došly zásoby šťastných ženichů a nevěst? Nač ještě lemovat cestu k lůžku měsíčními paprsky? Není užaslých hostí, jimž by svítil pro radost.
Asi to souvisí s tou drahotou. Bude třeba šetřit. Nezbývá peněz na přepych ani radovánky spojené s výjimečnými okamžiky.
Spořící, nikoli spořivá Evropa se noří do tmy a mně je teskno, přeteskno, že dozářil i Měsíc nad Rožnovem. Přejíždím Bečvu a zabočuji na světelné křižovatce směrem k Zubří; myslím na lidi schoulené v protiraketových krytech, kterým Měsíc nezáří. Rozjasní se znovu, až padne ruský vůdce?

Počkám několik dní a zajedu se podívat, jestli nad tou vilkou Měsíc přece jen nevyšel.
Smutné jsou světy osvícené výstřely. Mariupol, Izjum, Kramatorsk, Buča.