Kněží mých bohosloveckých let

Během své seminární přípravy se v rodné nezdenické farnosti vystřídala řada duchovních správců. Průměrně jeden kněz ročně. Ten táhl čehý, onen zase hot. Výsledkem bylo pouze to, že farnost přešlapovala a tápala. Teprve v posledních patnácti letech si užívala služebníka jediného, otce Jiřího Změlíka (a ten tu zůstal až do svého skonu 22. ledna 2021. Odplať mu Pán Bůh nebem za vzornou službu!).

Vždycky jsem se těšíval domů na prázdniny; na rodinu, pana faráře i záhorovické hody. Přestože jsme od padesátých let neměli ani kapli (lehla při rozšiřování silnice), úcta k obecnímu patronovi přetrvala, a to i v komunistických rodinách. Když nadejde svatý Bartoloměj, žactvo zvážní, neboť se přiblížil nový školní rok. Od dětství mi o tomto arménském mučedníkovi babička vyprávěla. Vždycky při tom slzela. A mně se ten dávný příběh moc líbil.

Toho roku se v Nezdenicích ujal vlády P. Vladimír Teťhal, který se výstřelkům nevyhýbal. Usmyslil si, že bude zapotřebí se na hodovou oslavu řádně připravit. Po celý týden přenášel kvečeru velebnou svátost z jednoho domu do druhého, jako kočka koťata.

Pochopil jsem, jakých „úspěchů“ může dosáhnout kněz, když se vyzná v prachobyčejné dramaturgii. Duchovní zážitek se jistě dostaví! Pečlivě vybral domy, kam dovolil Kristu vstoupit. Do domu Jany Drymlové Ježíšovi vkročit zapověděl. Nejprve si dejte do pořádku své rodinné záležitosti!

Rodiny se měly během dne věnovat ustavičné adoraci a měly otevřít brány dokořán i dalším zájemcům. Toho dne Ježíš bivakoval u Navrátilů. To je za rohem. Půjdu se mu poklonit. Jenže dveře byly uzamčeny. Musel jsem se prodrat garáží a dvorem vklouznout do obývacího pokoje. Aspoň na chvíli bude mít Pán ve slunečné monstranci společnost.

Poté mě zachvátil divný pocit: Připadal jsem si tak nepatřičně v tom cizím domě. Došlo mi, že Kristus se nedá uvěznit, navzdory našim pokusům. Nevysloveně a nevýslovně jsem prosil Pána, aby se nikdy nestal nástrojem pastýřských strategií. On je pastýř, my ovce.

Eucharistické průvody mohou být také účelové, můžeme si Krista zvěcnit, vnášet ho do svých špeluněk, zmocnit se jej, chopit se třásní jeho šatů. Jak byl zaskočen, když na něho jakási žena sahala, jako se sahá na kominíka. Vybavují se mi „nebeští bojovníci“ Žižkova vojska, v jejichž čele pochoduje kališnický kněz a v rukou třímá zbraň nejmocnější – Eucharistii. A je mi trudně. I z Boha si lze učinit bůžka. Vari od kněžské magie.

Bartoloměj mě provází celým životem. Záhorovice – Zábřeh – Dlouhá Loučka. Co bude následovat? Farnost Kočí na Chrudimsku anebo přímo plzeňská katedrála?

Líbila se mi jeho mládenecká prostořekost: „Co dobrého může vzejít z Nazareta?“

Co dobrého může vzejít ze Záhorovic?

To by ses divil, apoštole!

„Viděl jsem tě pod fíkovníkem.“

Pane dobrotivý, tys mě viděl?

Ano, již v matčině lůně.

Hned po Pavlovi je Bartoloměj mým největším hrdinou. Svatý apoštole, nauč mě nakládat s nožem. Nauč mě vycházet s kůží na trh. „Nech mi všetci svätí pomôžu, nahý až na kožu.“[1]

Asi ho miloval i velký Magor:

S kůží v ruce Bartoloměj

pokorně Tě prosím Pane:

Už mě nenech vězet marně

v Leviatanově tlamě.[2]

[1] R. Müller, Nahý in album ´01, 2001.

[2] Srov. I. M. Jirous, Magorské modlitby. Sestavil a doprovodil Martin C. Putna, Biblion Praga 2021, 40.