Když ho miluješ, není co řešit

Víte, co jsem si vystál na základní škole kvůli svému německému příjmení? Bože můj, co bych za to býval dal, kdybych se mohl jmenovat Gabrhel, Salvet nebo Hanáček? Ale Hödl?

V tomto ohledu mi docela pomohla babička Hödlová, žena z lidu. Proletářský byl i její humor. Kolikrát mi vyprávěla tu veselou příhodu o mužíčkovi jménem Prdel. Selský synek, který vystudoval v dalekém klášteře a stal se knězem. Jenže, uznejte, abbé Prdel! To přeci nejde. Proto si jméno upravil na Pördeli. Za takové příjmení by se nestyděl ani uherský magnát. Když jej po letech přijel navštívit stařičký otec, musel kápnout božskou. Načež se táta rozhněval a na plnou hubu zařval: „Můj otec byl Prdel, já jsem Prdel a ty budeš taky Prdel.“

Jmenovat se Hödl není tak špatné. Také jsem mohl skončit jako Beneš Krabice z Veitmile či Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Chlap to prostě unese. Ale jak se s tím vypořádá útlocitná dívenka? Narodíte-li se jako Pečová, bude se vám dlouho dobře dařit v dětském kolektivu, až do té osudové chvíle… Dokud se vašim kamarádkám nerozkolísají v šesté třídě hormony a kluci v sedmé se neocitnou pod přímou palbou testosteronu. Tehdy začnou galeje. Vašim rozkošným spolužákům bude všechno připomínat zevní pohlavní znaky. Všemu se budou smát jako jelimánkové a i jméno vašich otců, slečno Pečová, velice rychle zkomolí. Vždyť stačí zaměnit jen jedno jediné písmenko, jen jednu jedinou hlásku. Při skoku vysokém můžete zdolat školní rekord a nosit vyznamenání, nic vám to nebude platné. A tento hanebný piercing vás bude hyzdit až do osmnácti let, kdy hrdě nakráčíte na matriční úřad, olíznete kolek ke své žádosti a suše se vysmějete osudu. Nové příjmení se vám stane bezpečnou vstupenkou do ráje.

Pak si budete spokojeně studovat, pracovat a také randit. Dokud ta zlá, třetí sudička, nerozdmýchá ve vašem nevinném srdci lásku k jednomu krásnému muži, bez bázně a hany. A jeho jméno bude –  Pinďura. Ovšem, když ho miluješ, není co řešit! Milý pane Pinďuro, milá paní Pinďurová. Řekněte zavčas svým dětičkám, že nebudou mít ustláno na růžích, ale že pevný charakter překoná výsměch hlupáků a čistá láska nakonec zvítězí nad lží a nenávistí.

„Můj otec byl Pinďura. Já jsem Pinďura a ty, ty budeš taky Pinďura.“