Internační tábor u Svitav (květen 2022)

Připravujeme letošní ministrantský tábor. Objíždíme s kněžími místa, která hodláme o prázdninách navštívit.

Dětřichov. Vysedat! Už jsem tu jednou byl, ano, při onom poznávacím pobytu s Františkem Sedláčkem ve Vysokých Žibřidovicích. Zde stávaly chatrče, v nichž nacisté prováděli pokusy na těhotných zajatkyních a jejich outěžcích. Šlo o osoby odvlečené z východní Evropy: Polky, Ukrajinky atp. Untermenschen. Pro árijce výtečný vědecký materiál.

Stav těchto žen nebyl požehnaný, nýbrž prokletý. V nelidských podmínkách hynuly. Zpočátku je pochovávali v Moravské Třebové, později se těla nebožaček i tělíčka plodů zahrabávala přímo v okrsku tohoto pekla. Stojím v někdejší pánvi bezútěchy, do níž z okolních sídel nelze nahlédnout. Tofet. (srov. 2Král 23)

Lidská paměť je nespolehlivá. O spoustě zločinů, které se tu děly pod rouškou vědy, se už nikdo nedozví. Byl to tajný lékařský výzkum. Kameny poseté nevinnou krví oněměly. O minulosti svědčí jen malý hřbitůvek a jedna pietní deska.

Rozhlížím se, nechávám místa na sebe zapůsobit. Začátky a konce životů, kolébka i hrob. Tofet.

Sedmdesát let od těch hrůzných dob se tu na zaprášené stezce válejí, v různém stavu rozkladu, prezervativy. Je mi z toho nevolno.

Ano, rozkládající se použité šprcky, z nichž zbyly už jen nerozvinuté latexové kroužky, prstence hanby.

Zapomněli nevítaní noční návštěvníci nebo je tento locus horribilis nabudil k necudným hrátkám? Tofet.

A nad tím vším se vyjímá výmluvný nápis: Vděční občané Dětřichova.