Humorné kapky III.

Tímto pokračuji ve zveřejňování hlášek mých někdejších spolužáků z gymnázia a současně i uzavírám tuto třídílnou řadu:

prof. P. v reakci na tu skutečnost, že H. P. vypadlo sklo z brýlí:

„Á, Hance vypadlo oko!“

prof. K. – M. U./ slohovka při kompozici, výklad k tématům:

Čtvrté téma “Můj budoucí životní partner“.

Paní profesorko, mohl bych psát „Můj nynější partner“?

prof. P.

„Tu chemii bychom si mohli z té sedmé hodiny přesunout namísto literatury. Co to tady máte?“ zahledí se do třídní knihy, „nějaké realistické drama, no, to se ještě učí? To taková Anna Proletářka, že?“

J. M., němčina

„Das Altstädter Rathaus mit der astronomischen Aposteluhr… Staroměstská radnice s, s… apoštolem Uhrem.“

B., o reformátorovi Gaismairovi:

„To byl nějaká ge, ge, ge… gay?“

A. S. a prof. S.

„Bílé Karpaty, tady musí být mnoho k vidění, když zde byla vyhlášena biosférická rezervace?“

„Koroptve…“

„Ty bychom rádi viděli v nížině…“

„Kamzíci!“

A. S. a prof. S. – pokračování

„Mně se zdá, že tady každý mluví o něčem jiném. Jeden o voze, druhý o koze, jeden o koze, druhý o kamzíku…“

prof. S. o měsíční krajině

„Přijel sem dokonce princ Charles. On se zabývá ekologií stejně jako já.“

Literatura – G. S. a prof. K. – o dílech Pavola Orságha Hviezdoslava

„Gábor Vlkolinský a Ežo Vlkolinský.“

„Kdo? Dežo?“

Literatura – A. S. – prof. K.

„A kdo ještě?

„Varlaine.“

J. A./ prof. G.

„Severní pól magnetky míří, míří na…“

„Sever!“

„No, na sever, ale ono to není tak samozřejmé…“ pokračuje

„Proč se ta magnetka tak chová?“

„Protože je tak naučená!“

„Kdo ji tak naučil?“

„Číňané!“

P. Vavřinec Černý – náboženství – mravouka

„Teď jsem zjistil, že jsem vám minulou hodinu slíbil smrt, a přitom mám pro vás připravené smilstvo!“

Vyrušující G. S. v biologii při výkladu o rozumu člověka versus prof. P.

„A všechno, jací jsme, ovlivňují geny. Jsme-li kudrnatí, máme-li kožní problémy. Gábino? Zrcadlo ti pořád říká, že jsi na světě nejkrásnější?“

L. Z., jako obyčejně, píše po tabuli první písmeno řádku o půl metru výš než poslední písmeno. Tu I. V. podotkne:

„Lukáši, nechceš vodováhu?“

prof. P. – asi G. S.

„Další typ je adriatický. To jsou obyvatelé Balkánu. A co jsme my? My jsme takoví smíšení…“

„No, taková pouliční směska.“

P. Vavřinec Černý – O. K.

„Proč měl Jákob kratší jednu nohu?“

„Protože ho praštil anděl.“

Slečna prof. M. vyučuje dějepis

„No, a teď si něco řekneme o národně osvobozeneckém boji v Latinské Americe. Vůdci povstání byli Simón Bolívar a toho druhého vám nepovím, protože má blbé jméno (smích)… ale když chcete, tak José de San Martín.“

prof. J. poznamenal o naší únavě:

„Tak si to nějak představuji, jako bych přednášel na seniorské schůzi.“

prof. K. k Primě B:

„Děti, dodržujte tento školní řád. Kdyby se něco stalo, na koho by škola padla?“

prof. J. v matematice:

„Kdo to neumí, ať jde za terciánama. Ti ho to za žvýkačku naučí.“

prof. S.:

„Neříkáme blbé věty. Říkáme cyklonální činnost.“

prof. K. k žákovi u tabule:

„Není slyšet, co tam píšeš.“

prof. J. v matematice:

„Funkce prostá není méně nadaná než funkce ostatní.“

prof. S. v hodině výtvarné výchovy k Pavlu Hödlovi:

„Pavle, barevně by se tomu nedalo nic vytknout, ale měli jsme kreslit postavu.“

Pavel Hödl a M. K.:

„Hele, nakreslil jsem obraz Svatá Anna Samotřetí.“

„Spíš to vypadá jako postřelená matrjoška.“

prof. S. v hodině výtvarné výchově a L. Z.

„Lukáši, koho to maluješ?“

„Anežku Přemyslovnu.“

„Vždyť nevypadá jako žena.“

„Tak to bude Pán Ježíš.“