Humorné kapky

Humoru není nikdy dost.

Dnes jsem narazil na rukopis ze svých gymnaziálních let, kde jsem si poznamenával všelijaké přebrepty a „hlášky“ mých spolužáků i mé maličkosti. Dovoluji si podělit o jejich první část. Jména účinkujících z pochopitelných důvodů vynechávám.

prof. P. – J. F.

„Ten Domov loutek… hlavní představitelka Nora je nespojena, že muž v ní vidí…“

„… ženu!“

prof. P. – S. D.

„Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Huckelberryho Finna a … bylo to také zfilmované…“

„Jack London!“

M. K. – Pavel Hödl

„Pavle, víš, kam bych tě, kdybych směl, poslal?“

„To tedy netuším…“

„K Petru Velikému!“

„A proč?! Aby mne snad podporoval v mém vědeckém úsilí?“

„Ne, aby tě poslal na frontu!“

Hodina fyziky (akustiky) – prof. G. v reakci na znamenitý kytarový výstup našeho spolužáka:

„Když se na to tak podíváme, tak ten Pagannini není nic jiného než rychlé střídání kmiten a uzlů.“

pan prof. S.:

„To, že Indové, a není to tak dávno, upalovali se zemřelými muži ženy, bychom do těch mírumilovných lidiček neřekli (povzdech). Možná nějaký cynický manžel by u nás řekl: To tak, ještě ženu na onen svět!“

pan prof. S.:

„Co zmohou moderní americké zbraně, když Američan jde džunglí a za liánou stojí schovaný Vietnamec?“

prof. Š. (Základy společenských věd):

„A takové nejideálnější období je, když už lidé jsou starší a děti je chtějí opatrovat a nedávají je do dětského domova…“

S. D. v zeměpisu:

„Irsko… lidé se tam živí rašelinou.“

Paní prof. P. a M. V. Profesor vidí i za roh, zmerčí každou nápovědu!

„No ano – na čtyři!“

Třída: „Cóóó?!“

„No ano: nejsem slepá ani sluchá.“

O Emilu Zolovi, vyjmuto z výpisku v sešitě literatury:

„Napsal svacetisvazkový cyklus rodu Rougon-Macquartové. V úvodním románu jsou zachycovány rozpory mezi zdravím a dědičností. Symbolem nemoci je žena a zdraví její mž, sedlák Rougon, který později zemře.“

Herr Olsinger (náš oblíbený lektor německého jazyka) v hodině na téma „Životní povolání“

„Was noch?“

„Frisör…“

„Ach ja. In Deutschland kommen die Ladys viel Geld für die Frisörin aus… Du, Paul, 30 DM und ich (pohladí se po pleši) 13 DM.“

13. Z. D., latina – referát o věštbě:

„A rozdělil si (věštec) oblohu na čtyři poloviny.“