Bratr osel aneb Bohoslovec u urologa

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy:

22,21 Ráno Bileam vstal, osedlal oslici a vydal se na cestu s moabskými knížaty. 22,22 Bůh vzplanul hněvem, když Bileam šel, a Hospodinův anděl se postavil na cestu, aby mu v tom zabránil. Bileam seděl na oslici a oba jeho mládenci byli s ním. 22,23 Když oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě s vytaseným mečem v ruce, uhnula z cesty a zamířila na pole. Bileam oslici bil, aby ji vrátil zpátky na cestu. 22,24 Hospodinův anděl se postavil na úzkou cestu mezi vinicemi, po obou stranách byla zeď. 22,25 Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitiskla k ní i Bileamovu nohu; a Bileam ji znovu bil. 22,26 Hospodinův anděl se opět přesunul a zůstal stát v úzkém místě, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. 22,27 Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileamem. Bileam se rozlítil a opět bil oslici holí. 22,28 Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileamovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“ 22,29 Bileam řekl oslici: „To máš za to, že si ze mne děláš blázny! Kdybych měl po ruce meč, zabil bych tě!“ 22,30 Oslice řekla Bileamovi: „Copak nejsem tvá oslice, na které jezdíš od svého mládí až dodnes? Udělala jsem ti snad někdy něco takového?“ Odpověděl: „Ne.“ 22,31 Hospodin odkryl Bileamovi oči, a ten spatřil Hospodinova anděla, jak stojí na cestě s vytaseným mečem v ruce. Sklonil se a padl na tvář. 22,32 Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi oslici třikrát bil? Hle, já jsem vyšel, abych ti zabránil v tvé cestě, neboť se mi nelíbí. 22,33 Oslice mě uviděla a třikrát se mi vyhnula. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě zabil a ji bych ponechal naživu.“ 22,34 Bileam řekl Hospodinovu andělu: „Zhřešil jsem, protože jsem nepoznal, že ty ses mi postavil do cesty. A nyní, jestliže je to zlé v tvých očích, vrátím se zpátky.“

Na podzim roku 2000 se ze mě stal bohoslovec. Přesně na to jsem se těšil: oddat se Pánu. Připadal jsem si jako sv. Dominik: Buď jsem mluvil s Bohem, anebo o něm. Moje nevinná duše vzkvétala jako zavlažovaná zahrada. A tělo, to jsem měl dobře vycepované, žádné rozmazlování. Musí se mu poručit, abychom se za ně nestyděli.

Dennodenně jsem si užíval štafetového běhu: kaple, jídelna, univerzitní aula, kaple, jídelna, aula. Oblékat se dostatečně? Mám důležitější věci na práci. Já osel! V tom dušičkovém čase jsem se důkladně nachladil a, co čert nechtěl, zrovna na těch nejchoulostivějších místech. MUDr. Karel Rozehnal, náš starší spolužák, mě po rychlém vyšetření moči bleskově poslal ke kolegovi. Také mi naznačil, že nejsem jediný, koho v našem semináři trápí podobná patálie. Tak tedy i tak svatí a produchovnělí mužové jsou bytosti tělesné! To jsem tedy nečekal.

Bylo mi přesně dvacet a já se v té olomoucké čekárně styděl, až do morku kostí. Navzdory své tehdejší zálibě v nošení duchovenského šatu, jsem si raději oblékl obyčejnou, tuctovou mikinu. Bohoslovec, skrz naskrz prodchnutý duchovní marinádou, přeci nemůže dostat zánět předstojné žlázy! Když už nemoc, tak výběrová, která se bude jednou znamenitě vyjímat v Positio super virtutibus. Třeba takový šedý zákal, ten by se hodil k mystikovi mého ražení. Slábnoucí zrak a nastupující duchovní zření…

Před vojenskou odvodovou komisí jsem se nestyděl, ale v této čekárně to bylo jiné. Malý stromeček mezi mohutnými, letitými duby. Musel to být roztomilý pohled na mládenečka, který se červená a kouká do země. Byla tam cítit zvláštní chlapská sounáležitost. Jako by mi mlčky fandili: „Hele, kluku, to zvládneš.“

Už byli starší a věděli své: Ty věci, za něž se stydí mladíčkové, možná za stud nestojí. Je však řada věcí, za něž bychom se v dospělosti stydět měli. Moudří starci jsou ti, kdo dospěli ke svatému studu; bláhoví se nestydí za nic. Budu-li já jednou moudrý, budu umět rozlišovat mezi záležitostmi nestydatými a počestnými. Tehdy pochopím význam Kristových slov: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ Zdá se mi, že celý život je vlastně zápasem o stud, jen jeho podoby se proměňují.

Mladí muži zakoušejí jakési rozpaky, když musejí navštívit jakéhokoli lékaře; tím spíše „bohoušci“, ti by měli být zdraví jako řípa. Jak jinak? Chrání je výkonní andělé strážní! V těch letech bohoslovci pořádali svérázné prázdninové pobyty, říkalo se jim Antiochie. Pro toto nespoutané dobrodružství se vybíraly ty nejrozpadlejší a nejšpinavější špeluňky. Bývaly to nezřídka, dnešním jazykem, squaty, zasazené do vykořeněných Sudet. Právě tento alternativní způsob života mnoho mladých v těchto vesnicích vábil.

Není divu, že si odtud jedna mladá dívenka přinesla jedinečný suvenýr – svrab. Její zákonnou povinností bylo uvědomit i ostatní táborníky o nechtěném cizopasníkovi. Volky nevolky, ctihodní pánové Tomáš V. a Jenda K. museli ke kožnímu. Jeden druhého parťácky podepíral. Už byli v čekárně, plné čekárně a seděli tam jak úkropci. Vtom rozrazila dveře zdravotní sestra a okem přelétla osazenstvo: V koutku se při sobě choulili dva hošani s pořádným ruměncem. „Co vy tady pohledáváte?“ Inu, příliš nezapadali mezi dříve narozené marody.

„My, sestřičko,“ začal Jenda, hlasem provinilého šesťáka, „my, my jsme měli styk.“ Vysoukal ze sebe nakonec, nesměle až zahanbeně.

„To stačí!“ vzkřikla zdravotnice v touze zamezit veřejnému pohoršení, strkajíc je nesmlouvavě do ordinace.

„Tys tomu dal, vole!“ zaštkal vyšším hlasem Tom. Celá čekárna zvedla hlavu a prohlížela si je jako košilatý obrázek z Blesku na druhé straně. Tak takhle tedy vypadají buz*!

Stydět se za svrab. Stydět se za zvětšenou prostatu. To by se ještě uneslo. Ale to pomyšlení, že vás společnost pokládá za gaye, to by už byla hanba svrchovaná. Tom a Jenda se tomu nakonec v semináři zasmáli a tím byla noční můra zažehnána.

Na závěr jednu radu po vzoru sv. Františka:

Milý příteli, Pán tě obdařil tělem.

Buď laskavý na bratra osla:

Dopřeješ-li mu odpočinku, dáš-li mu dostatek sena a čisté vody, dokáže divy.

Když na něj vezmeš proutek a budeš jej popohánět, hrdě se postaví na zadní a už s ním nehneš.

A v úspěchu i selháních pamatuj na to, že Ježíš vzal na sebe tělo, jaké nosíš i ty.

„Copak nejsem tvá oslice, na které jezdíš od svého mládí až dodnes?“