Milovaní bratři a sestry!
Pokaždé dávám snoubencům příležitost, aby si ke svatební obřadu sami vybrali biblické úryvky. Copak asi rozezvučí jejich nitro? Už jsem oddal několik stovek dvojic. Nejoblíbenějším stále zůstává Pavlova velepíseň lásky: „Kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, ale neměl lásku, jsem jen dunící kov.“
Život věřících manželů nevyžaduje hrdinské skutky. Starověcí křesťané bývali dokonce vůči hrdinství jako takovému ostražití. Pročpak? Není pěkné řečnit jako Cato? Není podmanivé skočit do ohně? Obětovat se jako Leonardo di Caprio na plovoucí kře z Titanicu? Není působivé sníst všechnu moudrost světa?
Rekové ve Starém Řecku jako Herkules byli po smrti zpopelněni, tak se měli stát nesmrtelnými a následně byli uctíváni jako bohové. Co však udělal Herkules opravdu záslužného? Mnozí antičtí „hrdinové“ byli krutí (Achilles zavraždil trojského Hektora) a zahledění do sebe. Jen se točili okolo sebe a běhali jako pejsek za svým ocasem.
Velká úcta se v těch dobách prokazovala sportovcům. Za vítězství v krvavém boji dostávali vavřínový věnec. Jakou to má ale cenu pro věčnost? Vždyť je to obyčejný bobkový list, který dříve nebo později uschne. Bojovník sestárne a umře ve své pýše. (srov. 1Kor 9,25)
Křesťan, ten neusiluje o koruny pozemské. „Křesťanství nezná jinou korunu nežli korunu trnovou.“ (J. Zeyer)
Pravým hrdinou je tedy křesťan, který prolije krev? To se ale netýká pouze mučedníků; hrdinou je i ten, kdo koná dobré skutky, pohotově, snadno, s potěšením, z lásky ke Kristu. Zažívá tak mučednictví všedního dne. Mučedník umírá jednou jedinkrát, ale vyznavač díky své věrnosti každý den.
Nemusíme ale dělat veliké, závratné činy, postačí, abychom malé věci konali z velké lásky. Možná v utajení. Láska se totiž nevychloubá.
V jaké ctnosti tedy musejí manželé vynikat nejvíce? No přece ve vytrvalosti! Nejdůležitější disciplínou duchovní atletiky není sprint, nýbrž běh daleký, chcete-li maraton. A to mě vždy bavilo…
Dovolte kratší dějepisnou poznámku: 42 195 metrů dlouhého maratonského běhu (z Vyškova do Olomouce) na počest řeckého vojáka Feidipida, který běžel do Athén oznámit vítězství Řeků nad Peršany u řecké obce Marathonu. V cíli své cesty se slovy zvolal: „Radujte se! Zvítězili jsme!“ – „Νενικήκαμεν“.
Obdivuhodná vytrvalost, vytrvalost až do konce. Milý Petře a milá Deniso, dnes začíná váš maraton. Nemusíte být svižní, ale hlavně, s Boží pomocí, doběhněte spolu až do cíle.
„Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 10,22) Zdůrazňuje Ježíš a biblická kniha Sirachovec prohlašuje: „Před smrtí nikoho nenazývej šťastným, protože člověk se pozná podle svého konce.“ (11,28 – liturgický překlad)
Milí snoubenci! „Svatost je dokonalá jednota s Kristem.“ (LG 5) Tvor obdařený rozumem může dosáhnout své dokonalosti jedině poznáním Boha a láskou k němu (sv. Tomáš Akvinský). Některý světec po sobě zanechá ohromné dobročinné dílo jako třeba naše svatá paní Zdislava z Lemberka; jiný prožije své dni v tichosti, téměř bez povšimnutí, avšak malé dobré skutky bude konat s velkou láskou a velké utrpení bude snášet trpělivě. Nyní už chápeme, že našimi hrdiny není svalovec Herkules, čistící Augiášův chlév a kradoucí jablka Hesperidkám, ale člověk milující.
Papež Benedikt XV. kdysi napsal: „Svatost netkví v mimořádných věcech, ale ve věcech obyčejných konaných neobyčejně.“
Petře a Deniso, buďte vytrvalými a věrnými v maličkostech, a tak se stanete svatými.
