Biblické perikopy: Tob 7,6-14…
Drazí snoubenci!
Úvod
Pro dnešní svatební obřad jsem vybral, poprvé ve své službě, biblický úryvek o Tobiášově svatbě. Úspěšně jsem se mu vyhýbal dodnes, protože se mi zdál ve své zápletce nepřehledný a pro a pro naši dobu málo vhodný. Mýlil jsem se. Věřím, že i Vás si tento příběh získá.
Výklad
Co se tedy stalo? Nešťastná Sára se obávala dalšího sňatku, protože všichni její dosavadní mužové, a bylo jich sedm, byli hned při první noci napadeni Zlým duchem povražděni. Ukrutné rodinné tajemství.
Tento poněkud bizarní příběh byl docela srozumitelný dávným lidem. Skutečnost smrti a předávání života byly v jejich myšlení velice blízké. Obávali se těchto vpravdě posvátných okamžiků.
Teprve zbožnému Tobiášovi se po úpěnlivých prosbách podařilo přečkat první noc bez újmy. Svatopisec uvádí i jeho modlitbu:
Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané je tvé jméno navěky po všechna pokolení. Ať ti žehnají nebesa a všechno tvé potomstvo po všechny věky! Ty jsi učinil Adama, dal jsi mu jako spolehlivou pomoc Evu a z obou se zrodilo lidské potomstvo. Řekl jsi, že není dobré, aby byl člověk sám: ´Učiňme mu pomocnici, která by mu byla podobná.´ Neberu si nyní tuto svou příbuznou pro rozkoš, ale pro splnění Boží vůle. Popřej svou milost mně i jí, abychom se spolu ve zdraví dožili (vysokého) stáří.
Příběh nám ukazuje, že v Božích očích není nikdo prokletý. Ukazuje sílu manželského požehnání, které porazí úklady pekelné. Toto požehnání obdržíte za chvíli i vy. Během života přijde mnoho pokušení a bojů, ale vy budete, milovaní snoubenci, vyzbrojení silou z výsosti, Božím požehnáním.
„Věrné milování nepřeruší žádné zloby naléhání.“ Napsal Karel Sabina v Prodané nevěstě. Ale sebelepší dobrá snaha je vratká. Spoléhat se jen na své síly není prozíravé. Pro křesťana spíše platí „Žádné zloby naléhání nepřeruší Boží požehnání.“
Nedostižný americký spisovatel Edgar Allan Poe by s námi nesouhlasil. Jako mládenec se bezhlavě zamiloval u moře do dívenky jménem Annabelle Lee, která náhle skonala. Květ uvadl, dříve než mohl rozkvést. Tato zkušenost s nenaplněnou láskou určila celý Poeův život. Takhle své pocity vyjádřil jako dospělý:
Já jsem byl dítě a ona též
v tom přímořském království,
a naše láska byla větší, než
láska a já a Annabel-Lee –
taková láska, že andělé
záviděli nám ji.
Andělé sotva tak šťastni jsou,
tož záviděli mi ji –
hle! to byla příčina (jak každý ví
v tom přímořském království),
že přiletěl vítr z půlnočních mlh
a zabil mi mrazem mou Annabel-Lee.
Však naše láska déle potrvá
než lásky všech starších, než my –
však moudřejších, než-li jsme my
a nejenom andělé z blankytného ráje
ani démoni z podmoří
neodloudí mne od duše
té krásné Annabel-Lee.
(nezjistil jsem, odkud je tento překlad, Vrchlického je jiný)
Poeův zármutek vylíčil bezpohlavní anděly jako nešťastné duchové bytosti, které žárlí a nepřejí lidské lásce. Bible nám však dnes kreslí jinou podobiznu Božích andělů; andělů radujících se z čisté lásky a všestranně pomáhajících zamilovaným.
Tím nejvznešenějším patronem manželů je sám archanděl Rafael. On v Tobiášově knize uzdravuje oči bohabojnému slepci Tobitovi. On také pomáhá při sjednání sňatku mezi Tobiášem a Sárou. On je vlastně také chrání před podlým řáděním zlých mocností.
Nepřerušená církevní tradice o andělech ráda hovoří jako o „svědcích svatby“. Tohoto obratu používá již na přelomu druhého a třetího věku církevní otec Tertulián:
Jak bychom mohli dostatečně vypovědět štěstí manželství, jež církev sjednává, stvrzuje obětí, zpečeťuje požehnáním, andělé ohlašují a Otec pokládá za platné?[1]
Andělé jako družbové, to známe i z pokladnice české duchovní hudby. Stačí se zaposlouchat do líbezně zvučící Loutny české:
Nebeští kavalérové, vinšujte štěstí.
Vy jste mé svatby družbové, veďte z neštěstí
nevěstu mou, vám se věří.
Mně a vám se ona svěří.
Veďte ji, andělé, ke mně archandělé.
Ó Michale, můj rytíři, meč již vytáhni.
Ó věrných duší vartýři, tě nevyhání
žádná z tvé moci zchytralost,
v tobě je obrova stálost,
veď milou mou ke mně, přej hostinu ve mně.
Andělé, moji vůdcové, ruce podejte.
Nebeské svatby družbové, mne Kristu dejte,
s kterým bych se radovala
a na věky hodovala.
V nebeském paláce, k té pomozte lásce.
Tolik Adam Michna z Otradovic.
Závěr
Milí snoubenci! Čeká Vás manželský život. Všechno, co vás potká, bude překlenuto duhou Božího požehnání. Nebojte se ničeho. Láska je silnější než smrt (srov. Pís 8,6), praví Písmo. S pomocí Božích andělů obstojíte. Budou vás nezištně provázet v dobrém i ve zlém, v hojnosti i nedostatku a vy jen dodatečně odhalíte jejich tajemné zásahy.
[1] Český překlad: Denní pořádek křesťanky mající muže pohana, in Na hlubinu 10 (1935) 62-63. „Unde sufficiamus ad enarrandam felicitatem eius matrimonii quod ecclesia conciliat et confirmat oblatio et obsignat benedictio, angeli renunciant, Pater rato habet. Nam nec in terris filii sine consensu patrum rite et iure nubunt.“ Tertullianus, Ad uxorem, II,9: Patrologia latina 1,1302. II,8,6: SCh 273, 148.
