Kněžské štěstí (1997 či 1998)
Dřív nosil jsi v záňadří
svazek vonných kvítků,
dnes nosíš tam Hostii
a hřeje tě víc
než planoucí vích
tvých zapadlých vášní.
Příteli můj, slovem mě těšíš,
teď chráním Jej v záňadří,
ba v prsou svých ukrývám.
Vichrem svým produje,
Duchem svým rozfouká
sněhové závěje,
jiskřičku naději
dechem svým rozmnoží,
jež kdysi v ohništi skomírala.
Když spěješ k churavým,
On snímá tvé pohyby
– v záňadří schoulené
dítko Mariino.
Jak tiskneš bratry své,
On s tebou je objímá.
V ňadrech mé bezpečí,
poklade můj.
Tuhle báseň jsem napsal pod dojmem kněží, kteří nosili Eucharistii pro nemocné zavěšenou na srdci.