Biblické texty:
Božské ctnosti
Milované sestry a bratři!
Svatý Pavel se dnes obrací na soluňské učedníky něžnými slovy: „Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.“ Vida, víra, naděje a láska, tři převzácné božské ctnosti, „svatá trojice“, jak říkával Klement z Alexandrie.
Homo capax Dei a bezprostřední poznání Boha
Člověk je schopen světlem přirozeného rozumu poznat Boha. O tom nepochybujeme. V tom je jeho velikost. Co to ovšem znamená konkrétně? Každý, učený i prostý, může dospět k tomu, že je jeden jediný Bůh a že se mu sluší klanět jako Pánu. V tomto bodě nemůžeme dát za pravdu agnostikům.
Narážíme však na jedno ale: Jsou výšiny ducha, strmější než Himaláje, k nimž se pouhopouhý lidský rozum nemůže nikdy pozvednout. O čem to mluvím? Vstoupit do bezprostřední blízkosti s oním velikým Bohem, mluvit s ním jako se svým otcem či matkou a chovat se před ním jako syn či dcera.
Teprve zjevené náboženství, a to především křesťanství, nám s konečnou platností odhaluje, že všemohoucí Bůh je skrze milost naším opravdovým otcem. Abychom s ním mohli důvěrně žít, obdařil nás třemi božskými ctnostmi.
Božské ctnosti
Použijeme jednoho přirozeného příměru: Každé dítko nese otcovy a matčiny geny, což usnadňuje vzájemnou náklonnost: V mé bývalé farnosti navštěvovalo výuku náboženství několik prvňáčků z místního klokánku. Dal jsem žákům za úkol, aby na výkres namalovali toho, koho mají na světě nejraději. Bylo pro mě překvapením, že i tyto děti, výrazně ochuzené o mateřský cit, krásně nakreslily své maminky.
Později však nepostačí jen biologické rodičovství. Vztah se přece buduje dennodenní setkáváním, nezávaznou hrou, odpouštěním a mnoha jinými významnými věcmi. Důležitý je poctivý rodič, ale i otevřené dítě. Nezřídka se potomek v dospělosti od svých rodičů odvrátí.
Podobně se utváří i vztah mezi nebeským otcem a jeho dětmi:
Duchovní porodem je svatý křest. V něm se stávám Božím dítětem. V něm jsem naroubován na Ježíše Krista; mám s ním společné tělo, v mých žílách koluje stejná krev, jakou má Ježíš, mé srdce je schopno milovat jako on, můj rozum se může dát do služeb synovského vztahu a má ústa dokážou vyznávat: Otče náš.
Jak z kněžského působení, tak z vlastní zkušenosti vím, že každý pokřtěný je zvýhodněn při hledání Boží tváře. Nad jeho křtitelnicí se kdysi ozval mocný hlas: Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení.
Pokřtění jsou Božími dětmi, a proto jsou mnohem citlivější na duchovní pravdy než ostatní lidé.
Konkrétní výčet božských ctností
Již tedy víme, že křest zanechává v našem nitru trvalé naladění, říkáme tomu božské ctnosti. Během život je můžeme různou měrou pustit ke slovu. Příklad? Před časem jsem navštívil jednu nemocnou. Následkem mozkové mrtvice upadla do hlubokého spánku. Spočívala na lůžku tiše a bezvládně jako odevzdaná ovečka. Kdo ji probudí? Vzal jsem j za ruku a začal se modlit. K mému údivu se i ona pokřižovala. Všechny známé modlitby spolu se mnou se zavřenými víčky odrecitovala. Ihned jsem pochopil, že její víra, naděje a láska jsou hlubší než sebehlubší spánek a její srdce zůstává u Hospodina. Naše sestra ve svém životě nechala prostě působit božské ctnosti.
Teď nezbývá než se na jednotlivé božské ctnosti, ty tři sudičky, jež stály u naší křestní kolébky, zaměřit.
Víra
Co je to víra? „Víra je božská ctnost, kterou věříme v Boha a ve všechno, co nám řekl a zjevil a co nám svatá církev předkládá k věření, protože Bůh je pravda sama. (…)“ (Katechismus katolické církve 1814)
Kdo si oblékne brnění víry, nikdy neustoupí od pravdy a bude ji hájit vhod či nevhod.
Naděje
Graham Greene vkládá jedné románové postavě do úst toto krátké tvrzení: „Život je nesmyslný. A jelikož je nesmyslný, existuje vždycky naděje.“ Co vy na to?
„Naděje,“ odpovídá Katechismus, „je božská ctnost, kterou toužíme po nebeském království a po věčném životě jako po svém štěstí tím, že důvěřujeme Kristovým příslibům a nespoléháme se na své síly, ale na pomoc Ducha svatého. (…)“ (článek 1817)
Naděje, drazí křesťané, nastoluje úplně nový způsob uvažování: namísto vrabce v hrsti odvážně volí ptáčka v nedohledné výšce. Naděje je založena na Pánově příslibu a ten je pevnější než lidské jistoty. Božská naděje tedy není tímtéž jako šance, další možnost či poslední příležitost.
Naděje je rovněž přílbou, která nás chrání v boji (1Sol 5,8): Žal nad smrtí blízkého nás neskolí, poněvadž máme přílbu naděje, naděj na život věčný.
Láska
A konečně, co je to láska? „Láska je božská ctnost, kterou milujeme Boha nade všechno pro něho samého a svého bližního jako sebe z lásky k Bohu.“ (Katechismus katolické církve 1822)
Láska je nejdůležitější ze všech ctností. Je první božskou ctností (1Kor 13,13).
Láska je podle apoštola Pavla „svorníkem dokonalosti“ (Kol 3,14). Jinými slovy, nikdo není ctnostný, nemiluje-li. Odstrašující ukázkou nám může být poustevník Scholastik z pohádky Čert a Káča.
´Vede-li křesťan mravný život oživovaný láskou, dává mu to duchovní svobodu. Nestojí před Bohem jako otrok, plný otrockého strachu, ani jako námezdník shánějící plat, ale jako syn, který odpovídá na lásku toho, který nás „miloval dříve“ ´ (1Jan 4,19) (Katechismus katolické církve 1828)
Závěr
Moji milovaní, nauka církve je založena na nehmatatelných skutečnostech. Mezi ně bezpochyby patří i božské ctnosti. V očích pošetilců se opíráme o vzduch a obchodujeme s tím, co svět nikdy nespatřil. My však prohlašujeme, e právě díky božským ctnostem lze žít nejen vzorně, ale jako Boží děti.
Každého pokřtěného pobízím: Vyzkoušej si na vlastní kůži, že tyto duchovní skutečnosti jsou pravé. Každému křesťanu doporučuji, aby tu podzemní řeku osvobodil a umožnil jí tryskat. Její řečiště je složité jako tok Punkvy, ale ona vyprýští na povrch, nebudeš-li se zpěčovat. „Kdo věří ve mne,“ prav Pán, „ ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘.“ (J 7,38ab)
